Neproduktivita je burina

Festival DOM, 3D tisk z PVA, Rozprašovač vodní mlhy, spolupráce s Andreou Uváčikovou, Pistoriho palác, Bratislava, 2021.

V site specific instalaci Neproduktivita je burina autorky pomocí procesu samozavlažování nasazených rostlin poukazují na neustálou potřebu produkce v rámci utopistické vize nekonečného růstu, která je stále nosným pilířem naší společnosti. Neustálé generování nových produktů (hyperproduktivita) nebo neustálá aktivita člověka může vést k jeho vyčerpání a v širším kontextu až k vyčerpání společnosti a planety jako takové. Autorky se dlouhodobě zajímají o fenomén neproduktivity, tedy stavu, kdy se vědomě snažíme nic neprodukovat a nevytvářet odpad. Dostat se do tohoto stavu, aniž bychom trpěli výčitkami svědomí z toho, že neděláme alespoň něco, je stále obtížnější… Když však připustíme, že to, že se o něco vědomě nesnažíme, automaticky neznamená lenost nebo plýtvání naším časem, může se z této aktivity/neaktivity naopak zrodit něco prospěšného. Procesuální instalace sestává z textu „produktivita je plevel“, který je tištěn na 3D tiskárně speciálním, ve vodě rozpustným a biologicky nezávadným filamentem. Písmena plní roli květináčů, do kterých jsou sázeny užitkové a léčivé rostliny. Součástí environmentu je samozavlažovací systém, který dodává rostlinám potřebnou vláhu. Experimentální povaha instalace je podtržena faktem, že květináče, tedy jakési rámce, kde vegetace roste, postupně, působením vody, ztrácejí svoji formu. Je sporné, jak si rostlinstvo poradí s postupným mizením hranic a zda bude růst i nadále svobodně, podobně jako „wild fruit“. Autorky svým dílem také poukazují na paralelu sázení rostlin a sázení písmen (čes. sázení), které byly jednou z „meditativních“ činností během uplynulého roku prostoupeného obdobími karantén a „lockdownů“. Společnost pod tlakem okolností zvolnila tempo, stala se méně produktivní a řada z nás to motivovala k trávení času na zahradě, v přírodě nebo při tvorbě.