Nikdy nerealizované sochy, VIR Virtual Gallery

Virtuální výstava, kurátorka: Andrea Uváčiková, VIR Virtual Gallery, 2023 

https://www.instagram.com/reel/CxdGDdPs5Lp/

Výstava nikdy nerealizované sochy Zuzany Bartošové je souborem nikdy nerealizovaných soch, které jsou poprvé k vidění v galerii VIR. Autorka využívá virtuální prostor galerie a jeho specifiká, jakými je kupříkladu nepřítomnost gravitace, možnost prohlédnutí soch z neobvyklých ůlhlů, či detailů soch. Součástí výstavy je jsou také 2D obrazy reprezentující další nerealizované sochy nebo jednotlivé fáze, dokumentující jejich vznik.

Čo je obsahovým základom tvojej tvorby? 

Převážně se zajímám o tak zvané Cirkulace, stále se opakující stavy, kterým dávám hmotnou podobu nebo i tu virtuální. K opakujícím se dějům v každodenním životě se snažím hledat vhodnou podobu například ovlivněnou příkazem v programu. Všeobecně se dá říct, že bojuji se stereotypem a tím, jak z něho vybočit, přijde mi, že si vytváříme určité bubliny, cesty nebo i rituály z kterých se pak jen těžko dostáváme a stále je opakujeme dokola.

 Aké technológie využívaš v tvorbe? 

 V poslední době jsem se vzhlídla v 3D tisku, vždycky mě tato technologie fascinovala a v tvorbě to nabízí nové možnosti, které se doplňují s mým myšlením.

 Čo je hlavnou myšlienkou výstavy Nikdy nerealizované sochy? 

 Představuju sochařské objekty, které jsou stále jen ve fázi mé představy a ráda bych je někdy zrealizovala ve větším měřítku, představuji si je většinou v kovu a že by mohly mít kolem 6 m. Takže se dá říct, že by výstava mohla oslovit někoho, kdo by měl prostředky na jejich realizaci. 😀

 Pracuješ hodne s materiálom. Ako vnímaš dematerializáciu sochárskych objektov virtuálne vystavených v galérii VIR? Posunula táto forma výstavy tvoje diela do ďaľších obsahových rovín? 

 Virtuální forma nabízí takřka jakékoliv možnosti a člověk může popustit uzdu své fantazii a nemusí se nějak omezovat přízemními věcmi, jako je statika, zemská přitažlivost, kopání základů nebo údržba materiálu. V průběhu tvorby mě začaly zajímat textury, které dávám objektům, postupem času jsem jim dávala pořád větší význam, až jsem se dostala k celkově konceptuálnějšímu pojetí. Textury fotím zásadně v domácím prostředí a mají vždy podobu spojenou s nějakými každodenními rituály. Hodně to asi souvisí s tím, že jsem na mateřské a doma trávím o hodně víc času. Textury tak vznikají třeba mícháním zaschlých laků na nehty, pasty na zuby, fotím hračky v mýdlové vodě, dětské kapky kombinuji se zeleninovým příkrmem nebo fotím, jak nám glitchuje televize, vše to souvisí s každodenními činnostmi a jsme zase u toho stereotypu.

 Vnímaš nejaké pozitíva a negatíva toho, že výstava je realizovaná vo virtuálnom priestore? 

Pozitivní je, že člověk nemusí shánět materiál a věc doopravdy vytvořit, i když to mě vlastně baví, takže je to částečně i negativní stránka. Taky trávím víc času u počítače, což je i pozitivní, protože je mnohem snazší s miminem odběhnout k počítači než do ateliéru brousit sochu. 😀

 Prečo neboli vystavené sochárske objekty nikdy realizované? 

 Zatím jsem nenašla čas k jejich realizaci, jsou moc nákladné finančně nebo nemám prostor k jejich výrobě.

 Súčasťou výstavy sú aj 2D obrazy. Akým spôsobom sa vzťahujú k vystaveným 3D objektom? 

 Jsou to vizualizace 3D objektů, takže jsou to zase sochařské objekty jen vyrenderované do 2D podoby.

 Pristihla som sa, že v rozhovore označujem tvoje sochy za sochárske objekty. Považuješ ich vzhľadom k ich digitálnej podstate za sochy, objekty, eventuálne za niečo iné? Moja otázka smeruje prirodzene aj k vzniku týchto diel? Ako vznikli? 

 Považuju je za rovnocenné sochařské výstupy, stejně jako kdyby byly už vytisknuté nebo svařené. Vznikají většinou nějakým experimentem s různými programy, ve kterých kombinuji určité funkce, některé částečně vytvoří program, jiné skládám ručně, důležité ale je, aby nějakým způsobem cirkulovali, takže používám uzavřené křivky, zmnožení jednoho prvku, kruh, osmičku nebo spirálu, ty pak kombinuji s příkazem v programu.

 Chceš k výstave ešte niečo dodať? 

 Myslela jsem si, že vystavovat ve VR bude o něco jednodušší, ale ukázalo se, že připravit modely tak, aby byly funkční přece jenom není tak snadné, a ne všechny moje experimenty jsou vhodné k vystavení nebo na ně prostě tahle realita ještě není dost připravená. 😊