Shapeshift, galerie OFF/FORMAT, společná výstava, spoluvystavující: Andrea Uváčiková, Brno, 2019.
Hlavním tématem výstavního projektu SHAPESHIFT Andrey Uváčikové a Zuzany Bartošové je pojednání o objektu, jeho reprezentaci a remediaci. Artefakty vytvořené přímo pro výstavu v galerii OFF/FORMAT na sebe navazují a ovlivňují se navzájem. Výchozí jsou tisky tvořené technikou suché jehly, serigrafické tisky a kresby objektů, ve kterých Andrea Uváčiková zkoumá možnosti zobrazení objektu v prostoru tak, aby byla potlačena jeho prostorovost. Tyto studie přebírá Zuzana Bartošová a na jejich opětovném převodu do trojrozměrné formy (ovšem již v posunuté, digitalizované formě) rekonstruuje tvary do podoby minimalistických objektů. Klade v nich důraz na viditelnost struktur, které vznikají přirozeně při 3D tisku. Nástroje determinují i velikost a barevnost jednotlivých segmentů, z kterých jsou objekty sestaveny. Ačkoliv autorka zadává stejná vstupní data, použitím až třech různých tiskáren se v jednotlivých segmentech objevují drobné odlišnosti. Dalším zastoupeným médiem jsou fotogramy a tisky, při jejichž „laboratorním objevování“ autorky využily již hotové objekty – buď jako matrice pro tisk nebo při osvitu na fotopapír. Opět se v těchto přístupech uplatňuje pokus o rekonstrukci objektu, ovšem za využití dvourozměrných médií.
Intervence ve veřejném prostoru, materiál: PVA, kovová konstrukce, Kukačka, platforma negalerijní prezentace současného umění, spolupráce s Andreou Uváčikovou, Ostrava, 2019.
Projekt txt.5.0 autorek Zuzany Bartošové a Andrey Uváčikové sestává ze série pěti slov tištěných 3D tiskem z vodou rozpustného materiálu, která jsou rozmístěna do veřejného prostoru Ostravy. Text byl odjakživa spojen s šířením informace a je základním komunikačním prostředkem. Médium tisku zase zprostředkovávalo texty, neboť právě jeho prostřednictvím se informace nejsnáze šířily. V „tekuté době“ jak ji nazývá Zygmunt Bauman, se však tyto informace rozplývají, texty a obrazy se stávají fluidními, neuchopitelnými, tak jako sám život, který je zde, ale zároveň někde jinde. Slova, která autorky vybraly, se asociativně vztahují k prostředí, kde se nacházejí. Dohromady, z nich však lze vyčíst i obecnější poselství o našich životech, ovšem jen na chvíli, dokud se neztratí v toku času (a vody).
Sousoší Odloučení je složeno ze dvou částí, které v nás vyvolávají pocit napětí díky pomyslným hmotám, které by do sebe při jejich spojení zapadly, avšak jsou tak daleko od sebe, že je jejich spojení nemožné. Odloučení je situováno v blízkosti města Mikulov a místa, kudy vedla železná opona. Sousoší bylo instalováno při výročí třiceti let od pádu železné opony, jako připomínka všeho a všech, kteří byli odloučeni režimem. Stezka, která vede skrz sousoší, může být chápána jako průsečík tohoto napětí, které by zde mělo vznikat a člověk, který prochází po stezce, se tak může přímo konfrontovat se sousoším. Kmeny lípy a jasanu vysoké 3 metry jsou minimálně opracovány geometrickými zářezy a povrch kmenů je v případě lípy nahrubo osekán dlátem na rozdíl od kmenu jasanu, který je zbroušen do hladka. Na sochách je patrná i jiná kresba dřeva, která je zanechána ve své syrové podobě. I přes tuto různorodost obou polovin kmenů a vzdálenosti mezi nimi vidíme, že k sobě sochy patří.
Intervence ve veřejném prostoru, materiál: PVA, plexisklo, polystyren, Sochy zahradě, Kroměříž, 2019.
Cirkulace navazuje na sérii se stejným názvem, která se snaží řešit problematiku neustále se opakujících cyklů. Toto téma se odráží také v těchto objektech, které jsou částečně automaticky generovány počítačem. Tyto tři zástupci nikde nekončících tvarů (kruh, osmička a smyčka) jsou automaticky orotovány tyčemi, které drží samotný tvar a které rotují po pomyslné spirále umístěné uvnitř. Celá instalace naráží na pomíjivost a neustálý koloběh kolem nás. Zaobírá se také problematikou absence materiality a její důležitosti (nedůležitosti) v současné umělecké tvorbě. Technika 3D tisku je použita jako nástroj sochaře, který ji využívá k usnadnění práce, ale zároveň je limitován jejími možnostmi a testuje její hranice. Materiál PVA, je při běžném tisku předurčen k zániku a slouží jen jako podpůrná hmota a je úmyslně vybrán a použit k výrobě soch, avšak díky svým vlastnostem při reakci s vlhkostí a vodou je předem předurčen k zániku. Hodiny práce na objektech jsou tak nenávratně zničeny vlivem samotného prostředí Dlouhého rybníka. Postupné rozpouštění objektů pod dopadáním kapek vody a jejich následné zmizení je zamyšlení nad samotnou potřebou člověka po sobě zanechat stopu, která však často s postupem času úplně zanikne.
Jednotlivé objekty jsou tištěny na 3D tiskárně z rozpustného filamentu PVA, který se při běžném tisku používá pouze jako ve vodě rozpustná podpora pro samotný tisk.
Světelná instalace reaguje na prostor samotné galerie. Jednotlivé objekty umístěné v prostoru jsou inspirovány jeho rozměrem, tvary i tektonikou. Instalace složená ze světelných objektů geometrických tvarů reaguje na pohyb návštěvníků. Při přiblížení se objekt rozsvítí natolik, že je takřka nemožné si ho prohlédnout. Diváci tak přímo ovlivňují intenzitu světla v prostoru. Instalace se zamýšlí nad samotným galerijním provozem a podstatou vystavování artefaktů. Světelný aspekt zamezuje bližšímu prozkoumání si objektů a divák je tak postaven do situace, kdy je mu zamezena činnost, tak běžná pro daný prostor. Objekty geometrických tvarů jsou částečně automaticky generovány v počítači a jejich podoba je definována programem, který určuje jejich vzhled, výplň, rozměry apod. Objekty jsou záměrně ovlivněny technikou 3D tisku a nesnaží se maskovat tento fakt, naopak přímo pracují s touto estetikou. Nejvíce je tento aspekt viditelný při prosvětlení průsvitného materiálu, kdy se na povrch promítá kubická výplň objektu, která je za normálních okolností naprosto skrytá. Instalace je doplněna o zvukovou stránku, kdy se spolu s rozsvícením objektů spouští zvuk, který je vždy vytvořen na základě daného tvaru a reflektuje tak prostor galerie, kterým jsou objekty inspirovány.
Instalace v prostoru galerie s názvem Cirkulace se zabývá specifičností samotného galerijního prostoru. Jednotlivé objekty, které jsou umístěny v galerii vznikají přímo pro dané místo a reagují na objemy galerie, kterou se snaží nenásilně doplnit. Průsvitný materiál objektů zajistí, že divák si na první pohled nenápadných objektů geometrických tvarů spíše nevšimne. Dalším prvkem procházejícím prostorem je hadice, ze které v některých částech galerie mží voda. Tento prvek nám může připomenout parné dny minulého léta a pocit rozpouštění se pod dopadem slunce.
Jednotlivé objekty jsou tištěny na 3D tiskárně z rozpustného filamentu PVA, který se při běžném tisku používá pouze jako ve vodě rozpustná podpora pro samotný tisk.
Cirkulace navazuje na sérii se stejným názvem, která se snaží řešit problematiku neustále se opakujících cyklů. Toto téma se odráží také v těchto objektech, které jsou částečně automaticky generovány počítačem, jedná se především o dva objekty vybočující svým tvarem, a to kruh a smyčka. Tyto dva objekty byly vybrány jako zástupci nikde nekončících tvarů, kolem kterých byly jako podpory automaticky vygenerovány tyče, které rotují po pomyslné spirále umístěné uvnitř.
Celá instalace naráží na pomíjivost a neustálý koloběh kolem nás. Zaobírá se také problematikou absence materiality a její důležitosti (nedůležitosti) v současné umělecké tvorbě. Technika 3D tisku je použita jako nástroj sochaře, který ji využívá k usnadnění práce, ale zároveň je limitován jejími možnostmi a testuje její hranice. Objekty a jejich velikost i podoba jsou úmyslně ovlivněny velikostí tiskové podložky a podléhají parametrům, které předurčí tisková plocha a nastavení tisku. Postupné rozpouštění objektů pod dopadáním kapek vody a jejich následné zmizení je zamyšlení nad samotnou potřebou člověka po sobě zanechat stopu, která však často s postupem času úplně zanikne.
