55KK

Instalace k 55. výročí klubu Konkrétistů, společná výstava s Andreou Uváčikovou před galerií AMB, Hradec Králové, 2022 a instalace v galerii Artičok

Symbióza

Symbióza, památník helenískému buku, před SUPŠ Jihlava-Helenín, 2022, dvě varianty návrhu a realizace 

Světelný objekt

Světelný objekt, samostatná výstava, galerie Stará radnice. Žďár nad Sázavou, 2022

Výstava světelný objekt představuje vybrané světelné objekty, které jsou určitým průřezem tvorby světelných objektů a instalací vzniklých mezi lety 2018 až 2022. Většina děl vznikala ve spolupráci s Andreou Uváčikovou a jsou tak často vytrženy z kontextů minulých výstav a projektů. Společným jmenovatelem objektů je však světlo. Na výstavě můžeme vidět objekty ze dvou sérií. První je s názvem A kumulace a reaguje na problémy spojené s velkým počtem obyvatel a volně tak navazuje na problematiku tohoto shromažďování. Instalace problémy s kumulacemi a tím spojeným shromažďováním neřeší, je pouhým konstatováním nebo zamyšlením se nad akumulací hmot v prostoru a tím spojenou akumulací tepla. Objekty vycházejí z úvah o prostoru a obydlích, která si stavíme, a jsou tak volným ztvárněním myšlenek o prostorových řešeních vycházejících z geometrizovaných hmot, které nás všudypřítomně obklopují. Tyto objekty reagují na své okolí a při větším počtu návštěvníků, se objekty zahřívají a mění barvu, díky tomu, že jsou vyrobeny z termosenzitivního materiálu. Světlo zde simuluje pocit tepla, které s ním je spojené.

Druhá série má název Shapeshift. Hlavním tématem je pojednání o objektu, jeho reprezentaci a remediaci. Výchozí inspirací pro vytvoření objektů byly tisky tvořené technikou suché jehly, serigrafické tisky a kresby objektů, jejichž autorkou je Andrea Uváčiková. Tyto studie přebírá Zuzana Bartošová a na jejich opětovném převodu do trojrozměrné formy (ovšem již v posunuté, digitalizované formě) rekonstruuje tvary do podoby minimalistických objektů. Klade v nich důraz na viditelnost struktur, které vznikají přirozeně při 3D tisku. Nástroje determinují i velikost a barevnost jednotlivých segmentů, z kterých jsou objekty sestaveny. Ačkoliv autorka zadává stejná vstupní data, použitím až třech různých tiskáren se v jednotlivých segmentech objevují drobné odlišnosti. Důležitou roli zde hraje struktura, tak zvaná výplň 3D tisků, která se jejich prosvětlením stává důležitým vizuálním prvkem. Tyto automaticky generované struktury, které by při normálních okolnostech zůstaly diváku skryty, jsou odhaleny a utvářejí podobu těchto objektů.

Poslední z objektů s názvem Light object je nejnovější prací zastoupenou na výstavě. Je to pokus o odlití vzduchu, který byl zachycen pomocí nafukovacího balónu. Světelné efekty umocňují pocity až nebeské povznášející lehkosti.

Konsonance

Konsonance, společná výstava s Andreou Uváčikovou a Zbyňkem Janáčkem v galerii AMB, Hradec Králové, 2022

KONSONANCE (neboli libozvuk) uspokojivý souzvuk, vzniká sladěním odlišností, posunů, odchylek. Trojitý virbl různých uměleckých osobností se setkává nad tématem čáry v kontaktu s prostorem. Čára je abstrakce, neboť svět se stále mění a linie zastupuje šev, spoj, jizvu, opakováním se skládají rastry a vystupují letokruhy. V sérii Shapeshift multimediální grafička Andrea Uváčiková a sochařka Zuzana Bartošová zkoumají 3Dtvary a jejich 2D projekce. Jak jim rozumíme, jak o tvarech přemýšlíme, jak si pamatujeme to, čeho se v mysli i reálně smysly dotýkáme. Zuzana Bartošová chápe linie „růstu“ 3D tištěného objektu jako svého druhu letokruhy. Bílý transparentní plast je artificiální hmotou, člověku přirozenou, vždyť jsme si ji ke svému užitku stvořili. Objekt vzniká vrstvením lineárních vláken a získává vlastnosti vnějšku a vnitřku, k nimž má co říci také denní a umělé světlo. Vztah mezi matérií a časem zkoumal už Leonardo da Vinci. Dodnes nás fascinuje otisk minulosti, přirozené narůstání, vrstvení, vnímáme uplývající čas zapsaný a uložený v hmotě. Andrea Uváčiková si klade otázku: Dokážeme třírozměrná tělesa ve dvou rozměrech rozpoznat, vždyť svět načítáme převážně dvourozměrně, v různých záznamech a digitálních médiích. Tradiční grafické hlubotiskové postupy dokážou nabídnout (byť nepatrnou) hloubku a plasticitu, ale autorka se vydává spíše cestou zobecnění. Intenzivní černá plocha ruší zneklidňujícím způsobem iluzi prostoru vybudovaného linií a světelnými valéry. Zbyněk Janáček zintenzivňuje jemný rytmus obou shapeshifterek vrstvením intenzivních barevných ploch přes sebe. Metalická folie ještě více zpřítomňuje představu odrazu a okna. Kam by okno mělo vést? Zevnitř ven, nebo naopak dovnitř, do zcela jiné dimenze? Objekty poučené mystikou světla rané gotiky opata Sugera, holandskou iniciační platformou De Stijl a průzkumem náhody, levitace a gravitace Huga Demartiniho jsou esejí o neustálém pohybu. Plošné objekty můžeme považovat v jistém smyslu za displaye či seriály. Tvary a jejich vztahy s plochou a prostorem se v nich stále mění, usazují, koncentrují, vyostřují. Permanentní pohyb je vlastností světa. Svět spěje k uspořádanosti, ale zároveň v ní nesetrvává. Destruuje harmonii svým pohybem a hledá novou, jinou, ne lepší, ne horší, živou a přirozenou. Konsonantní v díle všech tří tvůrců je zájem o vztah dvou a tří rozměrů, o otázku zobrazení a zpětného čtení této sofistikované řeči. Jak rozumíme světu a jak o něm můžeme skrze pojmy, znaky a obrazy mluvit a přemýšlet.

Arte-factum Kaunas 2022

Projekt Modernism for the Future 360/365, 3D tisk, spolupráce s Andreou Uváčikovou, Kaunas, 2022

The project is based on the morphology of the Hardware store building, which has undergone changes over the years. Our goal is to point out the development of the external features of the building (external features), but also the connection with the purpose for which the building was used (internal context). We want to relate the modernist features that the building bears to the ideas of modernity (in general) through contextualization. We choose architecturally interesting parts of the exterior and interior of the building, from which we plan to create scale 3D printed models. This will create a series of models that act as museum artifacts, and the architecture of our exhibition is also conceived in this style. The artifacts will added QR codes, which take over the function of „labels“ for works, similar to what is the case in museums. After displaying the QR code, however, a caption does not appear, but a link to an animation that works with the visual morphology of a particular artifact. Animation acts at first as games (literally referring to them somewhere – tetris), but over time their original meaning, transformation, or more general context to the ideas of modernism that they mediate begins to appear.