Samostatná výstava, galerie Nonstrop, Jihlava, 2025
Soubor Nikdy nerealizovaných soch představuje sochařské objekty, které jsou stále jen ve fázi vizualizované představy a zůstávají v digitální podobě. Projekt volně navazuje na výstavu ve virtuální galerii VIR, kde bylo možno si sochy prohlédnout z pohodlí domova. V galerii Nonstrop jsou však objekty konfrontovány s veřejným prostorem ve 2D verzi (potištěné sprchové závěsy) s možností rozšířené reality, která umožňuje, pomocí chytrého telefonu, zobrazit objekty v prostoru galerie. Tato technologie dovoluje jakkoliv pracovat s prostorem a zároveň není třeba se bát, že budou sochy zdemolovány nebo vystaveny nepříznivému počasí. Virtuální prostor umožňuje sochaři vytvořit takřka cokoliv a nemusí se tak při tvorbě omezovat, navíc nehrozí, že náhodný kolemjdoucí bude konfrontován se sochou, kterou by byl za normálních podmínek třeba pohoršen. Každý procházející si tak může zvolit, jestli si objekt na svém mobilu zobrazí a sochu si prohlédne nebo zůstane jen u 2D vizualizace objektu, či jen projde uličkou.
Samotná podoba tzv. Cirkulací vychází z úvaho opakujících se dějích v každodenním životě, tvořených vhodnou podobou například ovlivněnou příkazem v programu. Všeobecně se dá říct, že dílo bojuje se stereotypem a tím, jak z něho vybočit. Objekty tak sledují tyto pochody pomocí uzavřených tvarů smyček, které nikde nekončí ani nezačínají, ale cirkulují stále dokola. Tyto objekty jsou pokryty ,,home-made“ texturami, které můžeme najít při každodenních rituálech mateřské dovolené, jako je krmení dětským příkrmem, umývání hraček v mýdlové vodě, glitchování televize, olejové skvrny v kalužích při procházce s kočárkem kolem řeky nebo lakování nehtů, když dítě usne. Vše je natištěno na sprchových závěsech, které byly zvoleny tak, aby zapadly do kontextu uličky, kdy tkanina připomíná sušící se prádlo a zároveň by měl tento materiál souznít s celkovou myšlenkou soch tvořených v domácím prostředí. Poslední vrstvou grafiky jsou fotografie z cesty po Irsku, které umocňují až nostalgický dojem nezrealizovaných soch. Instalace by měla diváka vytrhnout z jeho stereotypu a donutit ho si třeba i odpočinout od každodenní rutiny při hledání soch v uličce tak, jak to známe třeba při hledání Pokémonů.
Pro zobrazení soch použij tento odkaz: https://ar.zuzanabartosova.com/
Nebo načti QR kódy, které jsou umístěné v uličce. Otevři odkaz a počkej 5s než se sochy načtou a bav se!
Vytvořeno ve spolupráci s Martinem Bartošem, který je autorem technické stránky prohlídky v rozšířené realitě.
Nová příroda, Světlo Valmez, Valašské Meziříčí, 2025
Všechno na světě se stále opakuje dokola, války, pandemie, architektonické styly, život a smrt. Někteří si vytváříme vlastní cykly, ze kterých jen neradi vystupujeme, nalezneme životní rytmus, stereotyp, kterého se držíme a neustále se v něm točíme. Svět se mění, lidé stále cirkulují, místo leknínů LED pásky, plastové trubice nahradily liány. Je to naše nová příroda, co člověk vytvořil. Jak z cirkulací vybočit. Ti, kteří vystoupí, posunou svět zase o kousek dál. Instalace zahrnuje 5 interaktivních světelných objektů reagujících na člověka (hluk, tep, váha, alkohol, teplota).
Nová příroda, festival Katarze, Praha, 2025
Interaktivní instalace řeší problematiku neustálého koloběhu a cirkuluje v neustále se opakujících cyklech. Dílo je zhmotněním nové přírody, kterou si vytváří člověk. Všechno na světě se stále opakuje dokola, války, pandemie, architektonické styly, život a smrt. Někteří si vytváříme vlastní cykly, ze kterých jen neradi vystupujeme, nalezneme životní rytmus, stereotyp, kterého se držíme a neustále se v něm točíme. Ráno vstaneme, jdeme do práce, po práci si otevřeme pivo, uspíme děti, pustíme si seriál a jdeme spát. Po dvaceti letech si třeba můžeme dovolit hypotéku, tu splatíme a pak umřeme a vše začne zase někde jinde celé znova a pořád dokola jen trošku jinak, nově. Těžko z těchto cyklů vystupujeme, je to tak přirozené, normální. Svět se mění, lidé stále cirkulují, místo leknínů LED pásky, plastové trubice nahradily liány, je to náš svět, člověk si ho stvořil. Je to nová příroda, co člověk vytvořil je mu přirozené, přírodní. Světla rychle blikají, plasty vykukují z asfaltu jako červi z hlíny. Jak z cirkulací vybočit? Můžeme se z nich vymanit? Každý z nich můžeme ven, jen zhmotnit svou odvahu a vystoupit z davu. Ti, kteří vystoupí, posunou svět zase o kousek dál, k cestě na Mars, jaderné katastrofě, nové přírodě. Instalace zahrnuje interaktivních světelné objekty reagujících na člověka (hluk, tep, váha, alkohol, teplota). Instalace je převážně vytvořena z vyřazených či z recyklovaných materiálů, které byly nalezeny či darovány firmami jako vadné kusy. Ráda bych zmínila sponzorský dar firmy RUBIDEA CZ s.r.o.
Neigbourhood report, kolektivní výstava, Sankt Pölten, 2025
Všechno na světě se stále opakuje dokola, války, pandemie, architektonické styly, život a smrt. Někteří si vytváříme vlastní cykly, ze kterých jen neradi vystupujeme, nalezneme životní rytmus, stereotyp, kterého se držíme a neustále se v něm točíme. Ráno vstaneme, jdeme do práce, po práci si otevřeme pivo, uspíme děti, pustíme si seriál a jdeme spát. Po dvaceti letech si třeba můžeme dovolit hypotéku, tu splatíme a pak umřeme a vše začne zase někde jinde celé znova a pořád dokola jen trošku jinak, nově. Těžko z těchto cyklů vystupujeme, je to tak přirozené, normální. Svět se mění, lidé stále cirkulují, místo leknínů LED pásky, plastové trubice nahradily liány, je to náš svět, člověk si ho stvořil. Je to nová příroda, co člověk vytvořil je mu přirozené, přírodní. Světla rychle blikají, plasty vykukují z asfaltu jako červi z hlíny. Jak z cirkulací vybočit? Můžeme se z nich vymanit? Každý z nich můžeme ven, jen zhmotnit svou odvahu a vystoupit z davu. Ti, kteří vystoupí, posunou svět zase o kousek dál, k cestě na Mars, jaderné katastrofě, nové přírodě. Instalace zahrnuje 5 interaktivních světelných objektů reagujících na člověka (hluk, tep, váha, alkohol, teplota).
