Vizualizace soutěžního návrhu na vytvoření sochy Marie Restituty Kafkové, Brno, 2023
Hlavní myšlenkou celého návrhu je pomyslné propojení sochy s nedaleko stojícím rodným domem Marie Restituty v brněnských Husovicích. Rozměry sochy vycházejí z dispozice domu, kde ještě pod jménem Marie Kafková strávila první roky svého života. Socha zachovává poměr stran domu ve zmenšeném měřítku, aby více zapadl do určené lokality parku. Více než přesně přeneseným domem by měl být místem, kde je možné se skrýt před okolím a může tak sloužit k jakémusi zamyšlení, rozjímání či úkrytu před okolním světem. Stěny jsou seříznuty tak, aby nevytvořili zcela uzavřený prostor, ale propojili památník s parkem. Technologie 3D tištěného betonu je zvolena z důvodu, aby pomyslně jednotlivé vrstvy připomínaly vrstvení času. V jednotlivých vrstvách betonu tak můžeme spatřovat události a životní strasti, které Marii Restitutu za její život potkaly. Rozvlnění stěn a fluidní podoba domu připomíná určité zvraty, cesty a utrpení v jejím životě. Ve stěnách jsou umístěny dva skleněné kříže, které symbolizují její oddanost víře a odkazují na událost, kdy odmítala ze stěn nemocnice symboly víry sundat a dostala se tak do střetu s nacistickými orgány. Kříže ve stěnách jsou utaveny ze zeleného skla, jako odkaz na zálibu Marie Restituty v pivu, sklo by mělo vzdáleně svou barvou připomínat lahvové sklo. Kříže jsou umístěny tak, aby bylo možné jimi prohlédnout dovnitř či ven a jejich průsvitnost by měla umožnit slunečním paprskům proniknout skrz.
Technické řešení:
Památník se skládá ze dvou stěn ve tvaru L, které budou vytisknuté metodou 3D tisku z betonu. Tvar L měří: 4360mmX2630mm, tloušťka stěny 100 mm, každá stěna se skládá ze 2 vrstev tisku o průměru 50-70 mm. Pod stěnou je nutno umístit betonové základy v pásech 500 mm široké a 800mm hluboké. Tisk stěn by probíhal na místě.
Ve výšce 1500 mm je v každé stěně umístěn skleněný kříž o rozměrech 310X190, tloušťka 100mm. Kříže budou utaveny (technikou tavená plastika) ze speciálního skla, které je uzpůsobeno venkovním podmínkám s nízkou roztažností, které je schopné absorbovat rozdíly teplot.
Před památníkem bude umístěna v zemi kovová deska s nápisem Marie Restituta Kafková 1894–1943. Deska bude zhotovena z kovové desky o rozměrech 250X600mm ukotvena do betonového základu.
Světelný objekt, samostatná výstava, galerie Stará radnice. Žďár nad Sázavou, 2022
Výstava světelný objekt představuje vybrané světelné objekty, které jsou určitým průřezem tvorby světelných objektů a instalací vzniklých mezi lety 2018 až 2022. Většina děl vznikala ve spolupráci s Andreou Uváčikovou a jsou tak často vytrženy z kontextů minulých výstav a projektů. Společným jmenovatelem objektů je však světlo. Na výstavě můžeme vidět objekty ze dvou sérií. První je s názvem A kumulace a reaguje na problémy spojené s velkým počtem obyvatel a volně tak navazuje na problematiku tohoto shromažďování. Instalace problémy s kumulacemi a tím spojeným shromažďováním neřeší, je pouhým konstatováním nebo zamyšlením se nad akumulací hmot v prostoru a tím spojenou akumulací tepla. Objekty vycházejí z úvah o prostoru a obydlích, která si stavíme, a jsou tak volným ztvárněním myšlenek o prostorových řešeních vycházejících z geometrizovaných hmot, které nás všudypřítomně obklopují. Tyto objekty reagují na své okolí a při větším počtu návštěvníků, se objekty zahřívají a mění barvu, díky tomu, že jsou vyrobeny z termosenzitivního materiálu. Světlo zde simuluje pocit tepla, které s ním je spojené.
Druhá série má název Shapeshift. Hlavním tématem je pojednání o objektu, jeho reprezentaci a remediaci. Výchozí inspirací pro vytvoření objektů byly tisky tvořené technikou suché jehly, serigrafické tisky a kresby objektů, jejichž autorkou je Andrea Uváčiková. Tyto studie přebírá Zuzana Bartošová a na jejich opětovném převodu do trojrozměrné formy (ovšem již v posunuté, digitalizované formě) rekonstruuje tvary do podoby minimalistických objektů. Klade v nich důraz na viditelnost struktur, které vznikají přirozeně při 3D tisku. Nástroje determinují i velikost a barevnost jednotlivých segmentů, z kterých jsou objekty sestaveny. Ačkoliv autorka zadává stejná vstupní data, použitím až třech různých tiskáren se v jednotlivých segmentech objevují drobné odlišnosti. Důležitou roli zde hraje struktura, tak zvaná výplň 3D tisků, která se jejich prosvětlením stává důležitým vizuálním prvkem. Tyto automaticky generované struktury, které by při normálních okolnostech zůstaly diváku skryty, jsou odhaleny a utvářejí podobu těchto objektů.
Poslední z objektů s názvem Light object je nejnovější prací zastoupenou na výstavě. Je to pokus o odlití vzduchu, který byl zachycen pomocí nafukovacího balónu. Světelné efekty umocňují pocity až nebeské povznášející lehkosti.
Konsonance, společná výstava s Andreou Uváčikovou a Zbyňkem Janáčkem v galerii AMB, Hradec Králové, 2022
KONSONANCE (neboli libozvuk) uspokojivý souzvuk, vzniká sladěním odlišností, posunů, odchylek. Trojitý virbl různých uměleckých osobností se setkává nad tématem čáry v kontaktu s prostorem. Čára je abstrakce, neboť svět se stále mění a linie zastupuje šev, spoj, jizvu, opakováním se skládají rastry a vystupují letokruhy. V sérii Shapeshift multimediální grafička Andrea Uváčiková a sochařka Zuzana Bartošová zkoumají 3Dtvary a jejich 2D projekce. Jak jim rozumíme, jak o tvarech přemýšlíme, jak si pamatujeme to, čeho se v mysli i reálně smysly dotýkáme. Zuzana Bartošová chápe linie „růstu“ 3D tištěného objektu jako svého druhu letokruhy. Bílý transparentní plast je artificiální hmotou, člověku přirozenou, vždyť jsme si ji ke svému užitku stvořili. Objekt vzniká vrstvením lineárních vláken a získává vlastnosti vnějšku a vnitřku, k nimž má co říci také denní a umělé světlo. Vztah mezi matérií a časem zkoumal už Leonardo da Vinci. Dodnes nás fascinuje otisk minulosti, přirozené narůstání, vrstvení, vnímáme uplývající čas zapsaný a uložený v hmotě. Andrea Uváčiková si klade otázku: Dokážeme třírozměrná tělesa ve dvou rozměrech rozpoznat, vždyť svět načítáme převážně dvourozměrně, v různých záznamech a digitálních médiích. Tradiční grafické hlubotiskové postupy dokážou nabídnout (byť nepatrnou) hloubku a plasticitu, ale autorka se vydává spíše cestou zobecnění. Intenzivní černá plocha ruší zneklidňujícím způsobem iluzi prostoru vybudovaného linií a světelnými valéry. Zbyněk Janáček zintenzivňuje jemný rytmus obou shapeshifterek vrstvením intenzivních barevných ploch přes sebe. Metalická folie ještě více zpřítomňuje představu odrazu a okna. Kam by okno mělo vést? Zevnitř ven, nebo naopak dovnitř, do zcela jiné dimenze? Objekty poučené mystikou světla rané gotiky opata Sugera, holandskou iniciační platformou De Stijl a průzkumem náhody, levitace a gravitace Huga Demartiniho jsou esejí o neustálém pohybu. Plošné objekty můžeme považovat v jistém smyslu za displaye či seriály. Tvary a jejich vztahy s plochou a prostorem se v nich stále mění, usazují, koncentrují, vyostřují. Permanentní pohyb je vlastností světa. Svět spěje k uspořádanosti, ale zároveň v ní nesetrvává. Destruuje harmonii svým pohybem a hledá novou, jinou, ne lepší, ne horší, živou a přirozenou. Konsonantní v díle všech tří tvůrců je zájem o vztah dvou a tří rozměrů, o otázku zobrazení a zpětného čtení této sofistikované řeči. Jak rozumíme světu a jak o něm můžeme skrze pojmy, znaky a obrazy mluvit a přemýšlet.
Projekt Modernism for the Future 360/365, 3D tisk, spolupráce s Andreou Uváčikovou, Kaunas, 2022
The project is based on the morphology of the Hardware store building, which has undergone changes over the years. Our goal is to point out the development of the external features of the building (external features), but also the connection with the purpose for which the building was used (internal context). We want to relate the modernist features that the building bears to the ideas of modernity (in general) through contextualization. We choose architecturally interesting parts of the exterior and interior of the building, from which we plan to create scale 3D printed models. This will create a series of models that act as museum artifacts, and the architecture of our exhibition is also conceived in this style. The artifacts will added QR codes, which take over the function of „labels“ for works, similar to what is the case in museums. After displaying the QR code, however, a caption does not appear, but a link to an animation that works with the visual morphology of a particular artifact. Animation acts at first as games (literally referring to them somewhere – tetris), but over time their original meaning, transformation, or more general context to the ideas of modernism that they mediate begins to appear.
Festival Prototyp Brno, termosenzitivní 3D tisk, zvuk, spolupráce s Andreou Uváčikovou, 2021.
Instalace A kumulace reaguje na problémy spojené s velkým počtem obyvatel a volně tak navazuje na problematiku tohoto shromažďování. Instalace problémy s kumulacemi a tím spojeným shromažďováním neřeší, je pouhým konstatováním nebo zamyšlením se nad akumulací hmot v prostoru a tím spojenou akumulací tepla. Objekty vycházejí z úvah o prostoru a obydlích, která si stavíme, a jsou tak volným ztvárněním myšlenek o prostorových řešeních vycházejících z geometrizovaných hmot, které nás všudypřítomně obklopují. Součástí instalace je také zvuk, který je založen na stejném principu jako objekty: při zvýšené frekvenci pohybu lidí na ně reaguje.
Festival DOM, 3D tisk z PVA, Rozprašovač vodní mlhy, spolupráce s Andreou Uváčikovou, Pistoriho palác, Bratislava, 2021.
V site specific instalaci Neproduktivita je burina autorky pomocí procesu samozavlažování nasazených rostlin poukazují na neustálou potřebu produkce v rámci utopistické vize nekonečného růstu, která je stále nosným pilířem naší společnosti. Neustálé generování nových produktů (hyperproduktivita) nebo neustálá aktivita člověka může vést k jeho vyčerpání a v širším kontextu až k vyčerpání společnosti a planety jako takové. Autorky se dlouhodobě zajímají o fenomén neproduktivity, tedy stavu, kdy se vědomě snažíme nic neprodukovat a nevytvářet odpad. Dostat se do tohoto stavu, aniž bychom trpěli výčitkami svědomí z toho, že neděláme alespoň něco, je stále obtížnější… Když však připustíme, že to, že se o něco vědomě nesnažíme, automaticky neznamená lenost nebo plýtvání naším časem, může se z této aktivity/neaktivity naopak zrodit něco prospěšného. Procesuální instalace sestává z textu „produktivita je plevel“, který je tištěn na 3D tiskárně speciálním, ve vodě rozpustným a biologicky nezávadným filamentem. Písmena plní roli květináčů, do kterých jsou sázeny užitkové a léčivé rostliny. Součástí environmentu je samozavlažovací systém, který dodává rostlinám potřebnou vláhu. Experimentální povaha instalace je podtržena faktem, že květináče, tedy jakési rámce, kde vegetace roste, postupně, působením vody, ztrácejí svoji formu. Je sporné, jak si rostlinstvo poradí s postupným mizením hranic a zda bude růst i nadále svobodně, podobně jako „wild fruit“. Autorky svým dílem také poukazují na paralelu sázení rostlin a sázení písmen (čes. sázení), které byly jednou z „meditativních“ činností během uplynulého roku prostoupeného obdobími karantén a „lockdownů“. Společnost pod tlakem okolností zvolnila tempo, stala se méně produktivní a řada z nás to motivovala k trávení času na zahradě, v přírodě nebo při tvorbě.
Projekt Modernism for the Future 360/365, 3D tisk, spolupráce s Andreou Uváčikovou, Kortrijk, Belgie, 2021.
The project is based on the morphology of the Hardware store building, which has undergone changes over the years. Our goal is to point out the development of the external features of the building (external features), but also the connection with the purpose for which the building was used (internal context). We want to relate the modernist features that the building bears to the ideas of modernity (in general) through contextualization. We choose architecturally interesting parts of the exterior and interior of the building, from which we plan to create scale 3D models from original materials (concrete, glass, etc.). This will create a series of models that act as museum artifacts, and the architecture of our exhibition is also conceived in this style. The artifacts will added QR codes, which take over the function of „labels“ for works, similar to what is the case in museums. After displaying the QR code, however, a caption does not appear, but a link to an animation that works with the visual morphology of a particular artifact. Animation acts at first as games (literally referring to them somewhere – tetris), but over time their original meaning, transformation, or more general context to the ideas of modernism that they mediate begins to appear.
