Památník Hanke, vizualizace, otevřená soutěž na návrh památníku, Ostrava 2018.
Památník obětem internačního tábora pro německé obyvatelstvo „HANKE“, ztvárňuje a připomíná hrůzy, které se zde děly. Každou oběť (celkem 231), která zde byla bez soudu popravena, zastupuje světelný otvor vyvrtaný do desky památníku. Stíny, které jsou promítány na zem, díky provrtanému plechu, zanechávají dočasný otisk v místech, kde internační tábor stál. Samotná deska památníku je nahnuta, tak jako pohnutky těch, kteří zde své oběti mučili a bez soudů popravovali. Zrezivělý materiál působí dojmem zmaru a nahnutá plocha by v nás měla vyvolat pocity strachu. Text je umístěn na patním plechu tak, aby diváka donutil ke konfrontaci se samotným objektem. Dopadání rovnoměrného stínu památníku je načasováno na odpolední hodiny.
Galerie Pragovka, Praha 9, 2017/2018.
Instalace vytvořena z větví ovocných stromů do tvaru kužele. Objekt pracuje s vizuálním elementem typickým pro vánoce a snaží se jej použít v absurdním pojetí (objekt je vyroben z vybraných větví stromů).
Trubice Pex/Al/Pex, Sochy zahradě VIII, Podzámecká zahrada, Kroměříž, GET ART!, 2017.
Realizace v Podzámecké zahradě. Cirkulace se snaží řešit problematiku stále se opakujících cyklů. Linie organického tvaru, plná zvratů a pádů, se vine v prostředí zahrady přes rozcestí tří cest. Objekt je přizpůsoben prostředí zahrady a je umožněno jím procházet ze tří stran.
Dřevěné kmeny javoru, 2017.
Socha ztvárňuje spojení.
Akvarelový papír A1, pero, 7 Ks od Pondělí do Neděle, 2017.
Cirkulace se zabývá každodenním opakováním se v našich životech. Tento sedmidenní cyklus záznamů cirkulací po Brně pojednává o každodenním putování, při kterém si uvědomíme, že se svým způsobem motáme v kruhu a naše cesty se stále opakují. Tato práce by měla poukázat na bezvýchodnost opakování se v našich životech, ať je to opakování se cyklu z práce do školy a domů nebo cirkulace života a smrti. Vše se točí stále dokola. Toto motání se je vyjádřeno křivkou, která je plná zvratů a pádů a doplněno poznámkami z všedních dní. Vzniká tak vizuální obraz každodenního cyklu. Cyklus je vystaven v brněnské kavárně Era, která je součástí samotného cyklu.
Trubice Pex/Al/Pex, digitální LED pásek, galerie OFF/FORMAT, druhá realizace objektu v paláci Šlechtičen, Brno, 2017.
Cirkulace se snaží řešit problematiku stále se opakujících cyklů. Vytvořila jsem světelný objekt organického tvaru z trubice, po které světlo cirkuluje. Tento objekt vychází z úvahy o lidských stále se opakujících dějích a pochodech, ať už se týkají lidského těla a mysli, přírody nebo společnosti. Linii smotanou do klubka je možné vnímat jako vytyčenou trasu nebo cestu, může ale také připomenout pohyb bez jasného cíle, „motání se“ v kruhu. Cyklus, který je všudypřítomný, je pak individuálním příspěvkem k celku a může být prezentován jako průběh nepravidelné křivky plné dramatických zvratů, vzepětí a pádů. Světelný proud, který stále dokola kopíruje organický tvar trubky, reprezentuje nekonečný tok informací. Cirkulace se snaží poukázat na bezvýchodnost opakování se v našem životě; problém neřeší, je spíše konstatováním.
Model, trubice Pex/Al/Pex, digitální LED pásek, 2017.
Model Cirkulace se snaží řešit problematiku stále se opakujících cyklů. Vytvořila jsem světelný objekt organického tvaru z trubice, po které světlo cirkuluje. Tento objekt vychází z úvahy o lidských stále se opakujících dějích a pochodech, ať už se týkají lidského těla a mysli, přírody nebo společnosti. Linii smotanou do klubka je možné vnímat jako vytyčenou trasu nebo cestu, může ale také připomenout pohyb bez jasného cíle, „motání se“ v kruhu. Cyklus, který je všudypřítomný, je pak individuálním příspěvkem k celku a může být prezentován jako průběh nepravidelné křivky plné dramatických zvratů, vzepětí a pádů. Světelný proud, který stále dokola kopíruje organický tvar trubky, reprezentuje nekonečný tok informací. Cirkulace se snaží poukázat na bezvýchodnost opakování se v našem životě; problém neřeší, je spíše konstatováním.
Lavička Ferdinanda Vaňka, vizualizace lavičky, corten 2016.
Tato lavička vystihuje Ferdinanda Vaňka především svojí absurdností. Paradoxy a absurdita jsou hlavním tématem Havlových her, jako je například Audience, kde je hlavní rolí právě Ferdinand Vaněk. Lavička je paradoxní především tím, že se na ní nedá sedět. Hlavní ideou celého projektu je její tvar vytažený do výšky osmi metrů. Lavička je osekaná na základní tvary, jednak z důvodu estetického a také praktického. Tak, jako samotná osobnost tohoto velikána ční tato lavička nade vše ostatní. Zdůrazňuje tak velikost samotné osobnosti, nejde vyšlapanou cestou a dere se nahoru. Lavička si také pohrává s myšlenkou, jak daleko (vysoko) můžeme zajít. Pro výrobu lavičky je použit Corten. Corten byl zvolen nejen kvůli ideové stránce, ale i z praktických důvodů a to je především jeho snadná udržovatelnost. Zajímavá je i jeho proměnlivost v čase. Pro instalaci je zvolen park před Národní technickou knihovnou v Praze Dejvicích. Samotný park postrádá jakýkoliv akcent a lavička by jej mohla obohatit. Toto místo tak zdůrazňuje absurdnost lavičky, na které si vypůjčenou knihu nemůžeme přečíst.
Objekt pro bývalou tovární halu Mosilana v Brně, letní semestr, cívky a jehlice, 2016.
Ke své semestrální práci jsem vytvořila objekt z cívek a jehlic. Použila jsem materiál navazující na minulost bývalé textilní továrny Mosilana, která se na tomto místě nacházela. Válcové cívky od přízí pocházejí z textilní výrobny AB-tex, kde je tento materiál odpadem a vozí se do spalovny. Jejich barevnost je zvolena čistě náhodně, podle dostupnosti největšího množství stejných barev a určuje jemnost příze. Jako spojovací materiál jsem použila jehlice na pletení, které násilným způsobem protínají jednotlivé cívky. Tvar vychází z možností, které tento materiál dovoluje. Dílo tak svým způsobem reaguje na úpadek textilního průmyslu v Brně a z toho vychází i jeho tvar. Největší rozvoj textilních továren se odehrál v meziválečném období, kdy v Brně existovalo asi 40 vlnařských továren. Po skončení druhé světové války dochází na základě vyhlášky Ministerstva průmyslu ke spojení soukromých firem. Vlněna a Mosilana vznikly znárodněním a spojením některých bývalých původně židovských a německých soukromých továren. Většina textilní výroby v Brně po roce 1989 postupně zanikla. Vlastníkem NOVÉ MOSILANY, a.s. se stává italský koncern MARZOTTO GROUP. Objekt sice neřeší problém chátrajících budov bývalého moravského Manchestru, ale navozuje kontrast mezi starou šedou minulostí a barevnou současností.
Malba akvarelem, letní semestr, 2016.
Tyto malby zobrazují má oblíbená místa, avšak místo klasické malby těchto míst jsem použila tvary jejich vrstevnic.
