Model, trubice Pex/Al/Pex, digitální LED pásek, 2017.
Model Cirkulace se snaží řešit problematiku stále se opakujících cyklů. Vytvořila jsem světelný objekt organického tvaru z trubice, po které světlo cirkuluje. Tento objekt vychází z úvahy o lidských stále se opakujících dějích a pochodech, ať už se týkají lidského těla a mysli, přírody nebo společnosti. Linii smotanou do klubka je možné vnímat jako vytyčenou trasu nebo cestu, může ale také připomenout pohyb bez jasného cíle, „motání se“ v kruhu. Cyklus, který je všudypřítomný, je pak individuálním příspěvkem k celku a může být prezentován jako průběh nepravidelné křivky plné dramatických zvratů, vzepětí a pádů. Světelný proud, který stále dokola kopíruje organický tvar trubky, reprezentuje nekonečný tok informací. Cirkulace se snaží poukázat na bezvýchodnost opakování se v našem životě; problém neřeší, je spíše konstatováním.
Lavička Ferdinanda Vaňka, vizualizace lavičky, corten 2016.
Tato lavička vystihuje Ferdinanda Vaňka především svojí absurdností. Paradoxy a absurdita jsou hlavním tématem Havlových her, jako je například Audience, kde je hlavní rolí právě Ferdinand Vaněk. Lavička je paradoxní především tím, že se na ní nedá sedět. Hlavní ideou celého projektu je její tvar vytažený do výšky osmi metrů. Lavička je osekaná na základní tvary, jednak z důvodu estetického a také praktického. Tak, jako samotná osobnost tohoto velikána ční tato lavička nade vše ostatní. Zdůrazňuje tak velikost samotné osobnosti, nejde vyšlapanou cestou a dere se nahoru. Lavička si také pohrává s myšlenkou, jak daleko (vysoko) můžeme zajít. Pro výrobu lavičky je použit Corten. Corten byl zvolen nejen kvůli ideové stránce, ale i z praktických důvodů a to je především jeho snadná udržovatelnost. Zajímavá je i jeho proměnlivost v čase. Pro instalaci je zvolen park před Národní technickou knihovnou v Praze Dejvicích. Samotný park postrádá jakýkoliv akcent a lavička by jej mohla obohatit. Toto místo tak zdůrazňuje absurdnost lavičky, na které si vypůjčenou knihu nemůžeme přečíst.
Objekt pro bývalou tovární halu Mosilana v Brně, letní semestr, cívky a jehlice, 2016.
Ke své semestrální práci jsem vytvořila objekt z cívek a jehlic. Použila jsem materiál navazující na minulost bývalé textilní továrny Mosilana, která se na tomto místě nacházela. Válcové cívky od přízí pocházejí z textilní výrobny AB-tex, kde je tento materiál odpadem a vozí se do spalovny. Jejich barevnost je zvolena čistě náhodně, podle dostupnosti největšího množství stejných barev a určuje jemnost příze. Jako spojovací materiál jsem použila jehlice na pletení, které násilným způsobem protínají jednotlivé cívky. Tvar vychází z možností, které tento materiál dovoluje. Dílo tak svým způsobem reaguje na úpadek textilního průmyslu v Brně a z toho vychází i jeho tvar. Největší rozvoj textilních továren se odehrál v meziválečném období, kdy v Brně existovalo asi 40 vlnařských továren. Po skončení druhé světové války dochází na základě vyhlášky Ministerstva průmyslu ke spojení soukromých firem. Vlněna a Mosilana vznikly znárodněním a spojením některých bývalých původně židovských a německých soukromých továren. Většina textilní výroby v Brně po roce 1989 postupně zanikla. Vlastníkem NOVÉ MOSILANY, a.s. se stává italský koncern MARZOTTO GROUP. Objekt sice neřeší problém chátrajících budov bývalého moravského Manchestru, ale navozuje kontrast mezi starou šedou minulostí a barevnou současností.
Malba akvarelem, letní semestr, 2016.
Tyto malby zobrazují má oblíbená místa, avšak místo klasické malby těchto míst jsem použila tvary jejich vrstevnic.
Sádra, vosk, dřevo, mýdlová hmota, polystyren, 2016.
Ve své práci se zabývám všemi aspekty ztracené formy. Vyjadřuji tak nejen své osobní rozpoložení, ale doslova vytvářím formy pro sochařskou techniku zvanou ztracená neboli slepá forma. Vystavuji tak formu, která je předem určena k rozbití. Zachytila jsem tak moment těsně před odkrytím obsahu. Divák je tak částečně postaven do role slepce a jen se může domýšlet co je uvnitř formy. Na povrch však pronikají části obsahu, které hrají roli nápovědy. Nechávám tak diváka, aby zapojil svoji fantazii a představoval si jaké tvary nám sádra ukrývá. Tyto formy jsou zmenšené modely 1:10 pro větší sochy. Dále pracuji s myšlenkou, jak informaci zevnitř dostat do jejich okolí. Využívám tak světlo, které by tyto linky rozvinuly dále do prostoru. Další ideou je topné těleso uvnitř formy, které by vypudilo materiál ( vosk ) ven. Další možností je zalití dřeva, které nasákne vodu a tak formu roz-praská a odhalí nám tak své jádro. Poslední forma by mohla být s mýdlovou hmotou, která se orosí.
Polsko, Vratislav, workshop Fresh design, nadace Open Mind, 1:10, 2015.
Model pro sochu do veřejného prostoru pracující s tvarem řeky Odry.
Kroměříž, 4m X 3m X 3m, 2015.
Instalace v Podzámecké zahradě v rámci výstavy Sochy v zahradě v Kroměříži.
Bakalářská práce, 4m X 3m X 3m, 2015.
Ve své bakalářské práci se zabývám především přírodním a nalezeným materiálem. Pracuji s větvením a vrstvením informací. Společným prvkem pro mou tvorbu je zmnožení jednoho prvku. Zabývám se rozvětvením a nekonečným množstvím možností. Pro práci jsem si vybrala větve z našich zahrad, které jsem v jarních měsících ořezávala a tak i odlehčovala stromům. Tento materiál, který by byl za normálních okolností spálen a byl by nepotřebný, zužitkuji a vytvářím z něj instalaci v prostoru sochařského ateliéru. Zabývám se tak místně specifickou instalací přesně situovanou do tohoto prostředí. Z větví jsem vytvořila spirálu, pro kterou jsem postavila konstrukci z nalezených kusů dřeva. Tím pádem se hmotná konstrukce stává plnohodnotnou součástí instalace. Při vytváření nosné konstrukce vznikají různé útvary a tak i nové prostředí uvnitř instalace a svým způsobem nová realita. Instalace směřuje vzhůru k výklenku s oknem. Může symbolizovat nelehké stoupání, složitou cestu k cíli nebo chaos mysli. Na první pohled chaotická konstrukce však má svůj řád a každá část má opodstatnění. Jednotlivé kusy dřeva jsou v rámci možností pravoúhle šroubovány k sobě, aby vytvořily hmotu, která podpírá spirálu. Vytvořila jsem tak jednotný celek, který se propojuje a doplňuje.
Site specific instalace v prostoru ateliéru Sochařství 2, letní semestr, 2015.
Linie z větví probíhá místností a opírá se o její části. Smyčka se nachází v části s výklenkem. Větve jsou spojené pomocí stahovacích pásků.
Návrh pro Nadaci Partnerství, letní semestr, 2015.
Vizualizace s duchovní tematikou.
